Bylo to něco naprosto nového. Něco, co nás prostě napadlo a jelo se. Prostě takový šílený nápad, vzít naprosto neznámé lidi, sebrat se a jet někam daleko. Začalo to na jaře, kdy mají obecně lidi mnoho šílených nápadů, ale myslím, že tento stál opravdu zato.
Kamil, provozovatel webu Život na cestách, kterému mimochodem všichni vděčíme za parádní fotky, které nafotil a zpracoval (a já jsem si je dovolil použít i zde, jelikož nemělo cenu fotit všechno několikrát), jednoho dne nadhodil, že bychom mohli někam vyrazit. Já jsem na takovou výzvu samozřejmě reagoval pozitivně. Ale s kým? Hodil jsem inzerát do newsletteru, který posílám s nabídkou levných letenek, a bylo to. Za pár týdnů se sešlo asi 30 zájemců, takže jsme vybírali! A už toho bylo ne na auto, ale skoro na autobus. Nakonec jsme se spokojili s tranzitem.
Jeden z účastníků dokonce sehnal sponzora, pivovar Litovel, který nás vybavil na expedici nějakým drobným a dobrým proviantem. Kamil do toho přibral ještě od druhého sponzora nějaké prvotřídní rumy, které prodává ve svém e-shopu a základ na cestu byl pevně daný.
A kam že to vlastně vyrazíme? Radši někam za teplem. A tak se směřujeme na jih. Kam nakonec dorazíme a kudy pojedeme, necháváme tak trošku náhodě, ale cíl je jasný - Balkán. A nejlépe až do Makedonie k jezeru Ohrid, o kterém už jsem při návštěvě Skopje slyšel mnoho. Začínáme průjezdem Rakouska, ráno jsme ve Slovinsku. Na Triglav nejdeme, ale mrkneme se na něj z protějších kopců. Na začátek moc hezký výlet!
Pokračujeme k Bohyňskému a Bledskému jezeru a Savickým vodopádům, tedy nejznámějším místům ve Slovinsku. Nocujeme v kempu, kde potkáváme cyklisty z Brna (celý autobus).
Pokračujeme do Chorvatska, kde po noční pěvecké superstar (možná to trošku připomínalo i Československo má talent) na parkovišti pokračujeme do Bosny a Hercegoviny, kde máme jasný cíl - městečko Mostar, pořád ještě zneuctěné válkou.
Ve městě lze vidět kromě krásných památek, Mostarského mostu a známé mešity, ještě stále kulky ve zdi tak, jak je tam zanechala nedávná válka.
Po cestě se stavíme u vodopádů Kravica, kde se jako jedni z odvážlivců i koupeme! Voda byla krásně svěží, s protiproudem. Celkem dobré pivo tam taky teklo proudem, tak jsme se tam museli trošku pozastavit a oddechnout po dlouhé cestě. Určitě dopiručuju, stojí za návštěvu!
Poté už se vracíme do Chorvatska, abychom projeli kolem Dubrovníku a poprvé se vykoupali taky v moři.
Vyhlídli jsme si k tomu svoji vlastní soukromou pláž daleko od civilizace, kousek od hranice s Černou Horou. Ticho, klid, nikde nikdo, paráda.
Přes hranici jsme dojeli až do městečka Bar, oblíbeného letoviska s mnoha plážemi, kde byl vidět diametrální pokrok oproti Chorvatsku. Nechápu, proč lidi nedojedou až sem, když už chtějí k moři. My jsme jeli až se Skodarskému jezeru, kde jsme strávili další noc.
Je tu mnoho scénických pohledů a míst, jako například i místní Alcatraz.
Další den dojíždíme do Albánie, kde nás hned vítá jiná kultura :-)
Jedeme do národního parku Theti, kde je ještě pořád krásná příroda a hory. Většinou tu potkáte jen Čechy, kteří to tu už znají. A možná je to dobře, že tu nikdo není široko daleko.
Sice už se tu začíná budovat asfalt, ale stará prašná a kamenitá cesta má přecejen svoje kouzlo. A našeho Punkyho (nesrtelný Fiat Ducato), to nesmírně bavilo!
Nakonec dojíždíme až k jezeru Ohrid, cílem naší trasy. Spíme ale ještě na albánské straně jezera, kde si necháváme připravit výbornou večeři a sbližujeme naše kultury.
Ráno přejíždíme do Makedonie a jedeme k pramenům jezera, kde si dáváme také na oběd nějaké ty šašliky!
Po prohlídce a projížďce na lodi k samotným pramenům a to včetně výkladu místního nadšence, se otáčíme a nabíráme kurz směr sever. Ještě v Makedonii jedeme přes vesničku Vevčany, která se na prostest osamostatnila a má svoji vlastní měnu, dokonce tu na úřadě můžete dostat i jejich razítko do pasu (prý).
Musíme ale už uhánět směrem domů, aby někteří mohli v pondělí do práce. Takže to bereme hopem zpět do Albánie a v noci projíždíme Sarajevo. Škoda, příště bychom se sem měli vrátit a navštívit zbytky olympijského stadionu za městem.
Na závěr testujeme novou dálnici směrem k Chorvatsku, vykládáme Žanetu, která se rozhodla tu zůstat a jedeme směr domov. Večer už jsme zase v klidu a teple (nebo spíš chladnu), doma.
S letenkami do této a dalších destinací vám rád osobně pomůžu v rámci mých hledačských schopností :-) Více informací ZDE.
Nebo máte zájem pro sebe, svoje známé, rodinu anebo zájmové sdružení o přednášku? Tato a další země jsou v naší nabídce přednášek na www.volaniprirody.cz.
Celkové hodnocení: 9 z 10
Úroveň angličtiny: 6 z 10