Chybný tarif společnosti Turkish airlines mě donutil koupit si za nějakých 7500 Kč letenku z Prahy na Filipíny a zkusit tak poprvé tuto údajně velmi kvalitní aerolinku. Nutno podotknout, že dnes s nimi létám pravidelně a mám je daleko radši, než třeba Emirates. Až tedy na letiště v Istanbulu, což ovšem kompenzuje nejlepší lounge na světě, která je umístěna právě na Atatürkově letišti. Nicméně dost teorie, nasedat do letadla. Hned v Istanbulu nám na 11,5 hod. let oznámili při nástupu do letadla nová místa a ano...byla to business class. No na tyto dlouhé trasy se opravdu za tyto změny zlobit nebudu, jen jsem se neměl předtím tolik přejídat, protože náš osobní kuchař byl velmi nešťastný z toho, že si nechceme dát jeho úžasnou několikachodovou večeři. Vynahradil nám to ale na snídani!
Přílet na Filipíny byl v pořádku, až na noční přílet na Cebu po přestupu v Manile, kde jsme po příletu neměli sílu vůbec na nic (zvlášť po tom přejídacím maratonu), takže jsme se nechali odvézt na pár hodin někam prospat. To jsme taxikářovi ale říkat neměli, protože nás opravdu vzal do hodinového hotelu...A holky v půlce noci opravdu koukali, co za turisty jim to tam jezdí. Ani nevěděly, jestli se mají usmívat, nebo ne :-)
Hned druhý den ráno jsme se přelodili na ostrov Bohol, vzali v přístavu skútr a jeli na Čokoládové hory. Po cestě jsme se zastavili v parku, kde žijí tarsiers - úžasné malé opičky, nebo jak to nazvat? s vykulenýma očkama.
Povinná výbava na motorku? Jen brýle. Žabky, kšiltovka, a jedeš...
Výhledy okolo Čokoládových hor jsou krásné, cesta k nim také, projíždíte kolem rýžových políček, vesničkama, kde žijí chudí a skromní, ale vždy usměvaví lidé. Poté jsme přejeli ještě na ostrov Panglao, kde jsme se zastavili v doporučované vesničce na Alona Beach. Nic extra nás tam ale neoslovilo, na výlet lodí, ani potápění jsme to neviděli a na šnorchlování to tu nebylo. Tak jsme přespali a jeli dále.
Přelodili jsme se zpět do Cebu a dále přejeli autobusem a lodí na ostrov Olango, který je turisty ještě neobjevený, takže sice je tu problém sehnat ubytování, ale o to kouzelnější to tu je. A lidé o to milejší.
A děti taky. Vezli jsme jim v rámci našeho projektu Tužky dětem spooooustu propisek a pastelek!
V podstatě každý den jsme zkoušeli nějaké místní pochutiny, ať už to byly slepičí pařáty, střívka nebo jatýrka, srdce apod., všechno tu chutnalo výborně!
A co bylo krásné, byli tu vidět Mangrovníky!
Potom jsme přeletěli z Cebu na ostrov Palawan. Ani toho jsem nelitoval, protože už bylo mimo sezonu, takže lidí tu moc nebylo a byl tu relativní klid. Jeli jsme autobusem do El Nida, kde jsme si vyrazli i na celodenní šnorchlovací výlet. V tom počtu lidí, ve kterém jsme tu byli, to bylo super!
Při západu byl odliv a všechno to vypadalo zase jinak.
V rámci celodenního šnorchlování jsme měli i výborný oběd.
Náš průvodce nás zavezl na několik míst, kde byly velmi pěkné pohledy na podvodní svět, korály i rybky, určitě to tu bylo lepší, než na Srí Lance, kde slibovali něco úúúúžasného!
Zaslechli jsme něco o nějaké krásné pláži Nacpan beach, tak jsme půjčili motorku a vyrazili jsme tam...
A byl to opravdu krásný kousek ostrova!
Opět ráj všech, co milují shake na všechny způsoby...
Ale dost flákání, už zpět do Manily a po tom, co jsme zjistili, že tato města pro nás nejsou, jsme uprchli ještě na chvilku na sever do vesničky Tarlac, ze které se dá vyjet džípem ke kráteru sopky Pinatubo, kde jsme zakončili tento výlet krásným výšlapem
Taky tak trošku turistická atrakce, ale tady to holt jinak nešlo. Ale myslím, že to stálo zato...
Zalitý kráter vyhaslé sopky Pinatubo...
Z mého pokušení zkusit místní specialitu Balut měla radost celá vesnice, která mě svým hlasitým povzbuzováním dohnala k vyzkoušení. Prý budu teď pořád mladý, silný a zdravý! Tak uvidíme...
Celkové hodnocení: 9 z 10
Úroveň angličtiny: 6 z 10